Otázka: Mám právo na získání kopie stavebního povolení, i když jsem nebyl účastníkem stavebního řízení?
Odpověď: Ano, máte. Podle zákona č. 106/1999 Sb. má každý právo získat takové informace, které příslušné povinné subjekty, tj. v tomto případě stavební úřad, mají nebo by mohly mít. Je tak jedno, zda jste byl účastníkem nějakého správního řízení či nikoliv. Stavební úřady v této věci dělají nejčastější chybu, neboť se domnívají, že vaše žádost spadá pod § 38 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb. Ale vy nežádáte osobně nahlížet do spisu, ale žádáte o poslání stavebního povolení. Proto ani nemusíte uvádět důvody, proč stavební povolení chcete a ani nikam jezdit a nahlížet do spisu – prostě požadujte stavební povolení dle zákona č. 106/1999 Sb. poslat poštou či elektronicky e-mailem. Správnost tohoto výkladu dokládá např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2009, č.j.: 1 As 51/2009-106.

Otázka: Co máme dělat, pokud odvolací orgán nerozhodne ve lhůtě (tj. do 30 dní od podání odvolání) o našem odvolání proti neposkytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb.
Odpověď: Podejte k nadřízenému orgánu dle § 80 zákona č. 500/2004 Sb. žádost, aby dle odst. 4 učinil všechna opatření proti nečinnosti odvolacího orgánu a to tak, že do 15 dní od doručení vaší žádosti přikáže odvolacímu orgánu, aby o vašem odvolání rozhodl do 15 dní. Pokud pak třeba 2 měsíce bude nečinný i nadřízený orgán a ani odvolací orgán nevydá žádné rozhodnutí, pak nezbývá, než podat správní žalobu dle § 79 a dále zákona č. 150/2002 Sb. proti nečinnosti odvolacího orgánu.

Otázka: Mohu od státní instituce získat informace o nákladech za nasmlouvané externí služby a doklady, které tuto částku potvrdí?
Odpověď: Ano je to možné a je to i v souladu s § 9 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb., neboť jde o informace získané z veřejných prostředků, na které se obchodní tajemství nevztahuje, neboť státní instituce jsou informace o rozsahu a jejich příjemci povinné poskytovat, a to především z důvodu veřejné kontroly. Důkazem může být rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2011, č.j. 9 Ca 405/2006-44, který řešil žádost občanského sdružení o poskytnutí obdobné informace po Ředitelství vodních cest ČR, které to odmítlo s odkazem na obchodní tajemství, přičemž nadřízený orgán, Ministerstvo dopravy, tento postup potvrdilo a odvolání sdružení zamítlo. Soud tak obě rozhodnutí (odmítavé i potvrzující) zrušil a uložil ŘVC ČR do 25 dní od doručení rozsudku informaci o nákladech za externí právní služby poskytnout, stejně tak i doklady (např. bankovní výpisy ŘVC ČR o platbách).

Otázka: Jak mám podat žalobu, když na mou žádost o informace úřad nereagoval a stejně nečinný byl i odvolací úřad, který o mé stížnosti proti nečinnosti úřadu podanou podle § 16a odst. b) zákona č. 106/1999 Sb. nerozhodl ve lhůtě?
Odpověď: Než podáte žalobu proti nečinnosti, pro kterou stačí zaplatit kolek ve výši 1.000 Kč, pošlete ještě před tím nadřízenému orgánu odvolacího úřadu žádost podle § 80 zákona č. 500/2004 Sb. (správní řád) žádost proti opatření proti nečinnosti odvolacího orgánu. Pokud ani to nepomůže, pak podejte správní žalobu na ochranu proti nečinnosti, a to proti nečinnost úřadu, který byl nečinný o žádosti rozhodnout. V žalobě pak požadujte, aby soud vydal rozsudek, který bude požadovat, aby úřad v lhůtě např. 15 dní od doručení rozsudku žádost vyřídí. Můžete se odkázat na tyto rozsudky Městského soudu v Praze: ze dne 21. 4. 2011, spis. zn. 5 A 135/2010, ze dne 29. 4. 2011, spis. zn. 5 A 136/2010, ze dne 29. 4. 2011, spis. zn. 5 A 137/2011, ze dne 29. 4. 2011, spis. zn. 5 A 138/2010, ze dne 10. 5. 2011, spis. zn. 11 A 40/2010 a ze dne 16. 5. 2011, spis. zn. 11 A 86/2010. Nebo rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2008, spis. zn. 9 As 76/2007, ze dne 29. 10. 2009, spis. zn. 4 Ans 4/2009 a ze dne 9. 3. 2011, spis. zn. 2 Ans 10/2010.

Otázka: Otázka: Jak mám poznat, že svou žádost o informace pošlu správné veřejné instituci, která je povinna se jí zabývat?
Odpověď: V § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, se uvádí, že povinnými subjekty jsou státní orgány (ministerstva, krajské úřady, městské a obecní úřady), samosprávné celky (kraje a obce) a jejich orgány (hejtman, starosta či rady a zastupitelstva) a také veřejné instituce (zřizované těmito státními a samosprávnými úřady). V odst. 2 cit. zákona sem patří i další subjekty, které pracují oblasti veřejné správy (třeba soudy, státní kontrolní instituce apod.). Podstatné ovšem je, zda příslušná instituce splňuje základní znaky. Nejpřesněji to uvedl Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 27. 2. 2003, spis. zn. III. ÚS 686/02 a pak zejména ze dne 24. 1. 2007, spis. zn. I. ÚS 260/06. V něm uvedl pět znaků povinného subjektu: a) způsob vzniku instituce (složkou státu či samosprávy), b) osoba zřizovatele (podobně), c) způsob vytváření orgánů (podobně), d) existence či neexistence státního či samosprávného dohledu nad činností instituce a e) veřejný nebo soukromý účel instituce. Na základě těchto kritérií lze odvodit, že povinnými subjekty jsou třeba akciové společnosti zřizované městem (dopravní podniky, sportovní kluby, kulturní zařízení, správa komunikací apod.) či státem, kde je jejich podíl vyšší než 50 %. Tyto instituce zřizují a kontrolují státní či samosprávné úřady, nakládají s veřejnými prostředky a mají veřejný cíl.

[zpět na témata otázek a odpovědí]