Článek z Hospodářských novin
7.3.2005
Jiří Zemánek

Legendární zakladatel národních přírodních parků v Americe a ochránce divoké přírody John Muir napsal v jedné ze svých knih: "Na světě musí existovat místa, která naplňují lidského ducha. Potrava a voda - to není všechno." Němečtí a někteří čeští umělci doby romantismu objevili takové silné místo v Českém středohoří s jeho kuželovými sopečnými horami, v nichž německý básník Heinrich von Kleist spatřoval "kolosální pyramidy". Německý historik umění Karl-Ludwig Hoch ukázal, že ti ze severu přicházející němečtí romantici objevovali jedinečný půvab této krajiny jako krajiny jižní a veselé, krajiny povznášející lidského ducha a dávající člověku radost ze života. K prvním z nich patřili básníci Ludwig Tieck a Novalis, Theodor Körner, Heinrich von Kleist a Johan Wolfgang Goethe, architekt Karl Friedrich Schinkel, z malířů pak Caspar David Fridrich, Carl Gustav Carus, Adrian Ludwig Richter, Johan Christian Dahl ad..

Z našich umělců připomeňme v této souvislosti básníka Karla Hynka Máchu a grafika Karla Antonína Balzera. Nejvýraznější umělecké svědectví o Českém středohoří podal bezesporu Caspar David Friedrich, který ztvárnil všechny významné hory severních Čech. Jeho slavné obrazy "Česká krajina" (Wirttembegrische Staatsgalerie ve Stuttgartu) a "Česká krajina s Milešovkou" (Staatliche Kunstsammlungen v Drážďanech) z roku 1808, dokládají jak silně ho krajina Českého středohoří oslovila. Ještě jako starý muž napsal roku 1835 v dopise svému synovci: "Krajina kolem Teplic je krásná ... a povznáší srdce." Carl-Ludwig Hoch to chápe jako Friedrichův skutečný kompliment této krajině, protože, jak uvádí: "Friedrich nepřisoudil "povýšení srdce" žádné jiné krajině než Českému středohoří."

Oba zmíněné obrazy C.D. Friedricha patří k jeho vrcholným dílům a zároveň k nejlepším a nejtypičtějším projevům romantického malířství. Jsou skutečnou oslavou Českého středohoří a zároveň jedinečnou oslavou samotné české krajiny jako svého druhu "českého ráje". Vzhledem ke světové proslulosti svého tvůrce jsou beze všech pochyb i světově neznámějšími obrazy české krajiny vůbec, což si my Češi bohužel neuvědomujeme. V obraze "Česká krajina s Milešovkou" ztvárnil Caspar David Friedrich ústřední motiv jedinečného panoramatu Českého středohoří, totiž ty spolu navzájem jakoby provázané dominanty hor Milešovky a Kletečné, do podoby monumentální dvojhory, jež obsahuje zřetelně religiózní podtext. Podařilo se mu v něm skvěle vyjádřit vzájemné prostupování země a nekonečného prostoru nebe, do něhož obě hory svými vrcholy pronikají a zároveň jej jakoby pojímají do sebe, do mělkého mísovitého prostoru, který mezi sebou vytvářejí. Toto pozoruhodné horské panorama představuje v kontextu všech českých krajin jejich svého druhu "hradčany", které se při cestě od našich německých sousedů z Drážďan jeví zároveň jako vstupní monumentální brána do Čech.

Zdá se skoro nepochopitelné, že právě toto neobyčejné panorama pro nás tolik kulturně cenné krajiny má být znešvařeno plánovanou dálnicí D8, která má procházet těsně kolem hory Kletečné s téměř osmisetmetrovou zdaleka viditelnou dálniční estakádou. Tato nová dopravní spojka k našim severním německým sousedům, jíž se chceme otevírat okolnímu světu, tak bude necitlivě devalvovat to nejcennější, co u nás naši němečtí sousedé, ale nejen oni, nejvíce obdivovali a pravděpodobně dosud stále obdivují - nádhernou krajinu Českého středohoří. Nelze to nevnímat než jako ztrátu citu pro genia loci, ztrátu citu pro krajinu a její kulturní paměť. Zjevně jsme zapomněli příběhy této krajiny číst a přestali jí v důsledku toho vnímat a rozumět ji.

Bohužel se nepodařilo prosadit celkovou změnu trasy dálnice D8 tak, aby se Českému středohoří úplně vyhnula, což by bylo nejlepší řešení. Za této situace se to, s čím nedávno přišlo ekologické sdružení Děti Země, jeví jako jediná rozumná jakkoli kompromisní varianta řešení. Totiž nahradit mezi obcemi Dobkovičky, Prackovice nad Labem a Radejčín zmíněnou obrovskou estakádu a dva krátké povrchové tunely, zahloubeným více než tři kilometry dlouhým tunelem, který by prošel pod horou Kubačka. Umožnil by, aby dálnice v tomto pohledově exponovaném místě nezničila evropsky unikátní ráz Českého středohoří, včetně jeho zmíněného panoramatu, které patří bez nadsázky k tomu nejvíce cennému co můžeme do společné evropské kulturní pokladnice nabídnout. Ostatně, jak jsem to již částečně připomněl, České středohoří získalo status evropsky cenné krajiny již na konci 18. a na počátku 19. století. Obdivovali ji nejen Caspar David Friedrich, Johann Wolfgang Goethe nebo náš Karel Hynek Mácha, ale také například proslulý cestovatel Alexander von Humboldt, Frederic Chopin, ad.. Ve 20. století pak specifické kráse této krajiny asi nejvíce porozuměl český malíř Emil Filla.

Domnívám se, že dnes před námi stojí úkol naučit se vnímat, co je naše skutečné bohatství, respektive stupnici jeho hodnot. Příklad budování dálnice D8 Českým středohořím názorně ukazuje, že to, v čem spatřujeme hospodářskou prosperitu (budování dálnic, supermarketů, apod.), může způsobit nenávratnou ztrátou našich nevíce cenných hodnot, totiž krajiny, aniž si to jsme schopni vůbec uvědomit. Přijdeme-li o krajinu, přicházíme bez nadsázky o všechno. Anebo dnes objevujeme nové krajiny "kauflandů", krajiny supermarketů a k nim vedoucích dálnic? Je pro nás právě toto ta nová vize "rajské krajiny Čech"? Připomínám, že zastupitelé Ústeckého kraje mají o trase tunelu definitivně rozhodnout již ve středu 9. března.