Lidové noviny
02.05.2005
Jiří Dědeček

V pseudodokumentu Jana Svěráka dostala kdysi česká přírodověda "cimrmanovský" dar, ropáka, který žere plasty, pije naftu a dýchá kysličník uhličitý. Jako nepřímý hold tvůrci uděluje sdružení Děti Země už od roku 1992 cenu Ropák roku největšímu škůdci životního prostředí v ČR.

Ze všech třinácti dosavadních nositelů lze uvést pro ilustraci pár jmen, která ještě zcela nezmizela v propadlišti dějin - bývalého ministra průmyslu a obchodu Dlouhého, jeho následovníka ve funkci Grégra nebo někdejší předsedu české vlády Klause.

Cena za rok 2004 se opět vrací na ministerstvo průmyslu a obchodu do rukou náměstka Martina Peciny, za "propagaci aktualizované Státní energetické koncepce do roku 2030, která počítá s rozšířením těžby hnědého uhlí, za podíl při zvyšování produkce oxidu uhličitého z českého průmyslu, za podporu výstavby průmyslové zóny Dolní Lutyně atd..."

Mimo činy však se každoročně oceňují i slova. Nejpitomějšímu výroku se říká Zelená perla a myslím, že ta letošní předčila všechna očekávání. Získal ji vedoucí 2. bloku Jaderné elektrárny Temelín Václav Havlíček, který v HN 2. 3. 2004 prohlásil: "Ono takzvané vyhořelé palivo tedy můžeme bezpečně ukládat do země. Po třech stech tisících letech se jeho radioaktivita sníží na přípustnou úroveň a pak se s ním může nakládat jako s dnešním popílkem, komunálním odpadem a spoustou jiných produktů moderní civilizace." Před takovým optimismem zůstává rozum stát...

Všichni ocenění měli vždy na svědomí větší množství zločinů či výroků proti přírodě. Hájili se ekonomickou nezbytností, ziskem, který přinesou do státní pokladny. (O korupci se skromně mlčí.) Protože však žijeme v zemi, kde pravdu lze nejen ignorovat, ale vesele si z ní tropit posměšky, letošní kandidáti už namísto obhajoby útočí a tvrdí, že jsou na ocenění pyšní. V. Havlíčka jsem slyšel v rozhlase tvrdit, že když si uvědomí, jací lidé mu cenu udělili, je na ni hrdý...

Touha paušálně diskreditovat občanská ekologická sdružení není nová. Už V. Klaus jako předseda vlády stanovil kdysi žebříček státních škůdců, kde ekologové figurovali v jedné řadě s neonacisty. Mnozí jiní si pak radostně osvojili termín "ekoterorismus" a používají ho dodnes.

Zde je ovšem třeba po pravdě říci, že počet únosů a vražd, které mají na svědomí Děti Země, Duha, Jihočeské matky nebo Greenpeace, je prozatím žalostně nízký. Jak se říká v průmyslově obchodních kruzích, máme ještě velké rezervy...

JIŘÍ DĚDEČEK, Autor je členem čestného předsednictva Dětí Země.