Článek předsedy Dětí Země Miroslava Patrika o trvalé nedůsledné ochraně přírody a o riziku převládnutí příropy s ropáky, který vyšel v časopise A2 (31.08.2022).


Děti Země na konci června zveřejnily výsledky třicátého ročníku ankety Ropák o nejhorší antiekologický čin a dvacátého sedmého ročníku ankety Zelená perla, v níž spolu „soupeří“ odstrašující antiekologické výroky.

Ropákem 2021 se stal bývalý ministr životního prostředí Richard Brabec z hnutí ANO, a to zejména za zodpovědnost při rozkladu České inspekce životního prostředí, která se zřetelně projevila například při šetření ekologické havárie na Bečvě v září 2020 nebo v záměrném neprosazování rychlých a účinných opatření proti globálním změnám klimatu.

Zelenou perlu 2021 získala místopředsedkyně hnutí Švýcarská demokracie Pynelopi Cimprichová, která loni v září k plánu Evropské unie zajistit do roku 2050 uhlíkovou neutralitu podotkla: „Rostliny potřebují kysličník uhličitý na fotosyntézu, aby vyráběly kyslík. Nevím, jak dalece se chce tento kysličník uhličitý snížit. A z čeho budou ty rostliny žít? Z čeho nám budou vytvářet kyslík?“

Obě ankety mají ovšem i historický význam, neboť odrážejí porevoluční vývoj ekologického hnutí, takže lze zjistit, kdy se řešila která témata a co si elita o životním prostředí tehdy myslela.

Dozvíme se tak třeba, že ze sedmnácti ministrů životního prostředí získali titul Ropáka celkem čtyři: kromě Brabce František Benda z KDS (1994), Pavel Drobil z ODS (2010) a jeho spolustraník Tomáš Chalupa o dva roky později.

Do ankety se promítly i dvě extrémní události: povodně v červenci 1997 na Moravě a v srpnu 2002 v Čechách. Ropákem za rok 1997 se tak stal generální ředitel Povodí Moravy Stanislav Novotný, který prosazoval technokratická protipovodňová opatření: napřimování vodních toků a výstavbu nádrží.

V roce 2002 byl „oceněn“ předseda představenstva Spolany Neratovice Pavel Švarc mimo jiné za zodpovědnost při únicích toxických látek z podniku při povodni a za nedostatečná protipovodňová zabezpečení objektů a pozemků firmy, které byly zamořeny rtutí a dioxiny.

V případech, kdy není znám konkrétní viník, anketa selhává. Příkladem je nejen úhyn více než čtyřiceti tun ryb v Bečvě v září 2020, ale také požár lesa na sto šedesáti hektarech území u Bzence v květnu 2012 či nedávný požár lesa na tisíci šesti stech hektarech Národního parku České Švýcarsko.

Za příčinu obou povodní je možné obecně označit chamtivost člověka a snahu ovládat přírodu podle svých potřeb, nápravou tak může být proměna přístupu naší civilizace k životnímu prostředí. Viníkem obou požárů ovšem byla bezohlednost konkrétního člověka, a proto je změnu nutné hledat i v ekologické výchově a ve zpřísnění sankcí.

Nicméně zvýšený počet různých katastrof jde jednoznačně na vrub naší namyšlenosti, s níž se snažíme ovládat svět. Důkazem je trvalý růst skleníkových plynů zapříčiněný lidskou činností.

Historik Yuval Noah Harari sice ve své knize Sapiens. Od zvířete k božskému jedinci (2011, česky 2018) uvádí, že lidé na rozdíl od jiných živočichů dokážou spolupracovat s mnoha neznámými jedinci, umějí sdílet spoustu informací, plánovat a mají abstraktní představivost, avšak v komplexním světě s miliardáři, kteří určují směr i tempo vývoje, je domluva na jasném činu již daleko obtížnější.

Snad tu příroda zůstane pro všechny a nezmění se na „příropu“ sloužící právě jen ropákům a jim podobným tvorům.