Článek předsedy Dětí Země Miroslava Patrika o vizích premiéra o budoucnosti státu a o přehlížení angažované veřejnosti, který vyšel v časopise A2 (27.09.2023).


Předseda vlády Petr Fiala ve svém projevu na konferenci Česko na křižovatce 1. září nastínil, jak by podle něj měla vypadat česká společnost příštích třiceti let. Zmiňuje mimo jiné vytvoření štíhlého a efektivního státu, který bude schopen vyplácet sociální dávky a komunikovat s občany převážně ve virtuálním prostoru. Opravdu?

Pomineme-li, že jeho vize postrádá radikální ochranu životního prostředí, chybí v ní v první řadě analýza současného stavu. V oblasti fungování státu to může být popis toho, jak jsou liberalismus a právní stát coby dva hlavní pilíře demokracie v současnosti na ústupu před populistickými a autoritářskými tendencemi.

Pokud má být státní aparát k občanům přátelský a zároveň jednat odborně, může být jen stěží štíhlý a průměrně platit nízký počet neodborných zaměstnanců.

Fialově vizi schází i důraz na rozvoj občanské společnosti, která má v demokracii zcela nezastupitelnou roli. Jednak vytváří mimostranický veřejný prostor, který by mocní chtěli také ovládat, a jednak brání rozpínavosti státu, jenž snadno sklouzává k aroganci, korupci či zastrašování občanů.

Ačkoli podrobná analýza vztahu mezi fungujícím státem a angažovaným občanem stále chybí, zdá se, že v poslední dekádě se státní orgány snaží spíše zvyšovat tlak na omezování řady práv. Jednoduchým testem správné činnosti státu je používání jeho základních zákonů.

Například spolek Poslední generace podle zákona o právu shromažďovacím již několik měsíců pořádá pochody za vyhlášení zón, v nichž by auta směla jezdit maximální rychlostí 30 km/h.

Za tuto činnost si ale od mnohých arogantních politiků i agresivních řidičů vysloužil nálepku teroristické organizace, ačkoli vše probíhá v mezích zákona. I soud ostatně konstatoval, že podle platné legislativy lze využívat i prostor určený motoristům.

Dalším testem funkčnosti demokratického režimu je zákon o právu na informace, který má občanům zajistit rychlou a snadnou kontrolu činnosti státu.

Děti Země se již několik měsíců u Ředitelství silnic a dálnic ČR marně domáhají údajů o obchvatu Třebíče nebo o stavu přípravy a výstavby tří dálnic. Odpovědí je jen pestrá škála úmyslně nezákonných postupů, které již ve třech případech skončily soudním příkazem k vydání informací, ale stejně to nepomohlo. Zákonem opakovaně pohrdá i Povodí Moravy, které odmítá zpřístupnit vlastní klimatickou studii.

Častým terčem útoků politiků jsou angažované spolky, které využívají svého práva aktivně se účastnit řízení týkajících se staveb s vlivem na životní prostředí. Tomu sice zatím nikdo nebrání, ale jakmile spolek zašle odvolání, ihned je prohlášen za veřejného nepřítele a za hrobaře ekonomické prosperity.

Agresivní reakci politiků i médií si vysloužily například Český svaz ochránců přírody Šumperk za odvolání proti dvěma stavebním povolením u dálnice D35 nebo Děti Země odvoláním proti stavebnímu povolení u dálnice D11.

Škoda, že premiér Fiala netuší, že stát tu není jen pro mocipány a bařtipány. A protože žádný stát nezná hranice svých zásahů, je nutné, aby mu je odvážní občané neustále vymezovali, a to i navzdory různým příkořím.