Ministerstvo životního prostředí před několika dny vydalo stanovisko k vlivu plánované spalovny v Pardubicích na životní prostředí. Proti její výstavbě se postavili nejen občané města a okolí, ale i místní a profesionální ekologická sdružení. Stejně tak vedení města i kraje.

K hlavním důvodům patřilo to, že ve městě už funguje mnoho chemických zařízení s různými riziky pro zdraví obyvatel a že uvažovaná obrovská kapacita spalovny znamená svoz odpadů z daleka a stejně tak možnost spalovat i nebezpečný odpad. Jako třetí výtka zaznívalo, že odpadový plán kraje má za cíl spíše důsledné třídění odpadů, jeho recyklaci a další využití než pouhé spálení bez užitku. Zda se v Pardubicích nakonec spalovna vybuduje, není zatím zřejmé.

Všechny argumenty proti Pardubické spalovně se ovšem dají použít i proti spalovně v Brně, pokud bychom dnes o ní mohli veřejně diskutovat. Bohužel o její výstavbě rozhodli komunističtí papaláši v sedmdesátých letech bez diskuze. A tak byla nakonec v roce 1991 dokončena.

Nicméně je i tak nutné připomenout, že námitky vůči ní zde existovaly. Dokonce tuším hned v roce 1990 uspořádalo Hnutí Duha protestní happening proti jejímu dokončení, neboť se dalo očekávat, že její spuštění bez kvalitní technologie bude stejně znamenat znečišťování ovzduší. Podobné námitky proti liberecké spalovně vedly zase v devadesátých letech několik let i Děti Země. Ovšem i ta se nakonec zprovoznila a má podobné problémy jako ta brněnská.

A tak se nám špatné a 'pohodlné' rozhodnutí vrací po čase zpátky, především v podobě dalšího nalévání stamilionů korun do provozovny. Je totiž nutné spalovnu stále modernizovat, zejména o další stupně spalování. Z komína se totiž stále chrlí nebezpečné látky a ty si - přímo i nepřímo - vyžadují další peníze. A navíc spalovna musí spalovat co nejvíce materiálu, aby celé toto 'podnikání' bylo aspoň trochu před občany Brna a Jihomoravského kraje obhajitelné. A politici se také tak činí, když se předhánějí, kolik peněz kde sehnali, aby spalovna byla opět moderní jako před sedmnácti lety.

Z tohoto kolotoče více peněz - více spalování lze dnes už jen asi stěží vystoupit. Místo organizačně náročnějšího třídění, použití technologicky jednodušší recyklace a využití netermických způsobů likvidace nevyužitelného zbytku komunálního odpadu se naše tzv. nepotřebné věci prostě draze spálí. A je jedno, jaký zelený image spalovna předvádí.

Doufám, že dnešní funkcionáři už alternativní názory na věci veřejné až tak neodmítají a že například v rámci schvalování Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje není výsledek známý dopředu. Zvláště když se má řešit zastaralá dopravní koncepce.

Autor je předsedou sdružení Děti Země.

(Článek vyšel v Blanenském deníku dne 8. 2. 2010)